Lovci kožešin
Po několika málo hodinách spánku po maturitním plese, se vydali zástupci T. O. Hanace na závod Lovců kožešin. Náš štědrý sponzor Lišák (děkujeme) nás nakonec odvezl tam, i zpět, a tím nám ušetřil asi 6 hodin cesty. Na místo jsme dorazili já (Brouk) a Bifty asi ve 12 hodin. Přivítání ve westernovém městečku Stonetown bylo velice příjemné a vřelé. Prošli jsme si areál a se všemi se pozdravili a seznámili. Mě se po dlouhé době zase nevyplatila má láska ke zvířatům. Poté, co jsem jednoho psa označil za prašivého šakala, mě výhružně kousl do ruky. Ještě pozzději se o něco pokoušel, ale to už jsem byl bystřejší. Vůbec se v okolí pohybovalo dost psů - jeden byl jako Johan - 4 měsíční štěně, a snad bylo křížený se sněžnicema, nebo nevim, takový tlapy nemůže normální zvíře jeho velikosti mít. No, celkem se sešlo asi 20 nebo 25 lidí - spíš než trampi to byli kovbojové a trapeři, a dokonce jeden indián až z Ostravy!!! (musel sem si nechat od něj něco nechat zapsat do cancáku)
S Bifty jsme museli jít za 1 tým, protože mladší 18 let museli jít v doprovodu starýho. Po startu jsme se chvíli motali, než jsme se zorientovali a zjistili, kam jít. Poté už šlo vše víceméně hladce. Jelikož šlo vlastně o lovení zvěře, tak ta kontrola, kam jsme měli dojít, nebyla vyznačena puntíkem nebo křížkem jako ¨Tady ten Pepík bude¨, ale vyšrafovaným polem, kde jsme ho museli najít. Lovili jsme ryby (dostat hřebík na prutu do tří lahváču v rybníčku), lasovali triangulační bod (dostali jsme 5 bodů za to, že jsme štrejchli klobouk...), stříleli ze vzduchovky, luku, revolveru SAA, malorážkové winchestrovky 1886, házeli jsme oštěpem a tomahawkem.
Dávejte si pozor na Bifty, je to opravdový zabiják! Střílela z revolveru a měla 5 ran. Tak jsem si říkal - jedna trefa, když bude mít štěstí (střílelo se na 10 metrů). A ono houby - 4 zásahy! A pak střílela z luku. Držela to jako prase kost, ale přesto jí to lítalo rovně, až se to nezdálo, nejspíš měla cheaty. Na asi 8 metrů zásah na 2 pokus, na 12 metrů na první přímo do černýho.
No, nebudu to natahovat. Orienťák nebyl dlouhej, jeho drsnost spočívá ve sněhové pokrývce, které letos bylo po skrovnu (i když 20cm mokrého těžkého sněhu taky unaví). Skončili jsme na třetím místě a vysloužili si za to indiánský náhrdelník. Druhé místo obsadil Tučňák, a poprvé zvítězil Zvíře - odnesl si krásnou lampičku.
Co bylo ale na celé akci nejhezčí, byla ta nálada. Od prvního momentu nás všichni brali jako sobě rovné, i když to mohli klidně být naši rodiče. Večer se hrálo a zpívalo v saloonu, a věru bych vám všem přál to zažít. Nedá se to popsat - a to se mi na tom všem nejvíc líbí, ať už se ta akce jmenuje Aljašská pošta, Lovci kožešin, nebo Zlatá horečka, tak ty lidi sou prostě super.
Ahoj na další akci
Brouk